ZPĚTNÉ UPLATNĚNÍ DAŇOVÉ ZTRÁTY

V rámci tzv. koronavirového balíčku vstoupila v platnost
novela zákona o dani z příjmu, která přinesla naprostou
novinku, kterou jsme ještě v českém daňovém právu neměli
– zpětné uplatnění daňové ztráty. Až do roku 2020 platilo, že
daňovou ztrátu můžeme odečíst od základu daně v obdobích, která
následují. Do roku 2003 bylo možné odečíst daňovou ztrátu v sedmi
zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které
se daňová ztráta vyměřuje. Od roku 2004 se toto období uplatnění
ztrát zkrátilo na 5 zdaňovacích období následujících bezprostředně po
období, za které se daňová ztráta vyměřuje. Nicméně základní princip
při uplatnění daňové ztráty spočíval v tom, že aby bylo možné ztrátu
využít, musel mít daňový subjekt v dalších letech zisk. Pokud nedokázal
zisk v dalších 5 zdaňovacích období vygenerovat, o možnost uplatnění
daňové ztráty přišel.
Vzhledem ke koronavirové krizi dostali daňové subjekty zcela novou
možnost, a to uplatnit daňovou ztrátu zpětně. Zpětné uplatnění ztráty
není bezbřehé, je omezeno dvěma předchozími zdaňovacími obdobími
a především je omezeno výší daňové ztráty, kterou lze zpětně uplatnit
– 30 mil. Kč. Bližší podmínky popisuji dále. Nicméně zpětné uplatnění
ztráty je velmi pozitivní změna ve prospěch daňových subjektů. A to
nejen nyní, kdy na firmy dolehne krize ekonomická a mohou se dostat
do ztrát, ale i v časech „normálních“, kdy se může v hospodaření projevit
nějaká mimořádná ztráta.
Jelikož vláda ČR chtěla poskytnout daňovým subjektům rychlý nástroj
na zlepšení cash-flow, možnost zpětného uplatnění daňové ztráty platí
již od 1. 7. 2020. Toto datum je důležité ze dvou důvodů.

  1. Poprvé je možné uplatnit ztrátu zpětně za zdaňovací období, které skončilo po nabytí účinnosti novely, tedy po 1. 7. 2020. Reálně lze tedy odečíst daňovou ztrátu vzniklou již např. za hospodářský rok srpen 2019 – červenec 2020.
  1. Novela umožnila ihned po 1. 7. 2020, aby daňové subjekty odhadly
    předpokládanou ztrátu za první období, které skončí po 1. 7. 2020,
    maximálně však 30 mil. Kč a tuto předpokládanou ztrátu uplatnili za
    jedno předcházející období. Tím mohly daňové subjekty dosáhnout
    rychlejšího zlepšení své finanční situace a nemusely čekat na
    pravomocné vyměření ztráty správcem daně. Tato mimořádná možnost
    platí pouze pro první zdaňovací období končící po 1. 7. 2020. V dalších
    obdobích již bude fungovat zpětné uplatnění ztráty standardně, jak jej
    popisuji dále.
    Obecné podmínky zpětného uplatnění ztráty
    Základní podmínkou pro možnost zpětného uplatnění daňové ztráty je
    její vyměření správcem daně. Uvažujeme-li standardní zdaňovací období
    – kalendářní rok, pak uplatnění daňové ztráty za předchozí období
    přichází v úvahu:
    – až po podání daňového přiznání za rok aktuální
    – vykázání daňové ztráty v tomto přiznání
    – vyměření daňové ztráty správcem daně

    Zpětné uplatnění daňové ztráty bude provedeno formou podání
    dodatečného daňového přiznání za předchozí zdaňovací období. Daňový
    subjekt tedy musí zpětné uplatnění ztráty sám aktivně učinit tím, že
    vyplní dodatečné daňové přiznání a podá jej správci daně.
    Daňovou ztrátu lze uplatnit max. za dvě předcházející zdaňovací období,
    přičemž daňový subjekt si může vybrat, zda ji uplatní za jedno, druhé
    nebo za obě. Vlastní rozhodnutí jak bude postupovat je výlučně na
    daňovém subjektu a rozhodovat se bude určitě podle výše základu daně
    vykázané v těchto obdobích a velikosti aktuální daňové ztráty.
    Maximálně lze zpětně uplatnit 30 mil. Kč daňové ztráty.
    Se zpětným uplatněním daňové ztráty byla přijatá ještě jedna
    důležitá změna, a to možnost vzdát se práva na uplatnění daňové
    ztráty v letech následujících po období, v němž ztráta vznikla. Tato
    možnost přichází v úvahu právě v případě, kdy subjekt využije zpětné
    uplatnění ztráty.

Proč má smysl vzdát se práva na odečet ztráty v letech následujících?
Důvod je jeden a je velmi důležitý. S vyměřením ztráty a možností
odečtu v následujících letech dochází k prodloužení tzv. prekluzivní
lhůty, což je lhůta, po kterou může správce daně subjekt kontrolovat
a případně daň doměřit. Fakticky dojde k tomu, že tato lhůta, která je
obecně 3letá, začne běžet, jak pro období v němž ztráta vznikla, tak pro
všechna období, kdy je možné ztrátu odečíst, až se lhůtou za poslední
rok, kdy je ztrátu možné odečíst.
Např. jestliže ztráta vznikne za rok 2020, je možné ji odečíst za roky
2021 – 2025, prekluzivní lhůta za všechny tyto roky začne běžet až od 1.4. 2026 (nebo 1. 7.2026 dle termínu pro podání daňového přiznání)
a poběží až do 1. 4. 2029 (případně 1. 7. 2029). Vidíme tedy, že správce
daně může ještě na začátku roku 2029 zahájit daňovou kontrolu za
rok 2020. A to je vzhledem ke značnému časovému odstupu velmi
nepříjemné. Zpětné uplatnění ztráty tak dává možnost se tomuto
problému vyhnout.
Jestliže se daňový subjekt vzdá práva na odečet daňové ztráty
v následujících obdobích, lhůta pro doměření daně se neprodlužuje.
Vzdání se práva odečíst daňovou ztrátu v následujících období je třeba
učinit aktivně, formou oznámení správci daně, které musí být učiněno
ve lhůtě pro podání daňového přiznání, za které se tato daňová ztráta
vyměřuje. Podání po lhůtě nemá účinek, nelze se tedy rozhodnout
dodatečně. Taktéž není možné toto oznámení vzít zpět. Fakticky se tak
subjekt rozhodne již napořád. A to i v případě, že by např. po nějaké
době podal dodatečné daňové přiznání nebo kdyby správce daně zahájil
daňovou kontrolu a došel by k jiné výši ztráty.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *